Aktuality
14.05.2012 - Kolostůjovo výročí, první „lázeňští hosté“ a nová opera
V předvečer zahájení lázeňské sezóny Trautzlova umělecká společnost uvede na teplickém zámku premiéru opery, která byla připravena k výročí jednoho a čtvrt tisíciletí od bájného nalezení teplických pramenů, které letos slavíme.
Příběh o prasatech velmože Kolostůje vešel do obecného povědomí díky kronikáři Václavu Hájkovi
z Libočan († 1553), který jej zachytil z lidového podání a zpracoval ve své „Kronice české“. Snad
pouze díky jeho badatelské velkorysosti a ochotě věnovat se nejen ověřeným dějepisným faktům
se nám dochovala poněkud bizarní zpráva o objevení teplických pramenů. Bohaté reálie poutavých
vyprávění, ale také přesné letopočty jsou zřejmě produktem Hájkova zápalu pro čtivou historii,
blízkou každému. Díky jedinému, poněkud spornému záznamu tak ale u nás vznikla zcela originální
tradice, která se stala nedílnou součástí teplického historicko-kulturního prostoru.
Hájkovo živé kronikářské vyprávění směřuje především k „politickému“ kontextu objevení pramenů
a následnému vývoji. Když pastýři objevili zřídlo horké vody, oznámili to bohatému a mocnému
Kolostůjovi, který žil poblíž. Ten u pramene nechal vystavět dobře opevněný hrad, kam přesídlil
s celou svou čeledí a přáteli. Objev ale upoutal pozornost také na hradišti Bílině, kde žila Běla s
chotěm Košálem. Ti se rozhodli pramene zmocnit. U teplického hradu pak byla svedena bitva, v níž
Košál zahynul, Běla po té zemřela žalem a Kolostůjovo právo k užívání pramene tím bylo definitivně
stvrzeno.
Podrobné okolnosti děje, který Hájek líčí s vypravěčským zápalem sobě vlastním, jsou stěží historicky
spolehlivé, natož ověřitelné, nicméně zaznamenáme mezi nimi několik zajímavých motivů. Předně
se lze pozastavit u pustiny, která se na místě dnešních Teplic rozprostírala. Pastýřové pásli svá
stáda po lesích a byl to zřejmě hustý, stěží proniknutelný hraniční hvozd, onen antickými geografy
zmiňovaný „les divokých sviní“, v jehož útrobách se skrývala místa a bohatství zcela neznámá – byť to
bylo třeba za humny. Pozornost pak ale poutá také význam, který tehdejší lidé přikládali přírodnímu
bohatství, jakým byl pramen teplé vody. Ochota obléhat kvůli němu hrad, svést o něj bitvu a přijít
kvůli němu o život naznačuje, že v hlubinách dávnověku mohlo být držení takového pramene pro
rozvoj společnosti a jejího blahobytu třeba ještě podstatnější než v 19. století nebo dnes.
Nejvýraznějším motivem pověsti, který se posléze stal také symbolem celé teplické lázeňské tradice,
jsou pak ale Kolostůjova prasata. Kdysi spadla do pramene, opařila se a touto svou obětí přispěla
k tomu, že si horké vody vyvěrající z hlubiny uprostřed dosud neproniknutého lesa všimli i lidé. Pro
tuto zásluhu pak dnes nalézáme jejich vyobrazení či odkazy k nim na různých veřejných místech
ve městě, v historických publikacích, v různých uměleckých výtvorech, na obrazech nebo jejich
knižních reprodukcích. Jedna z mála oblastí, v níž tato tradice ale nebyla doposud ztvárněna, je
hudební drama. Může být překvapivé, že se nikdo z vynikajících hudebníků, kteří v Teplicích kdysi žili
nebo je navštěvovali, nechopil tohoto zvláštního materiálu. Snad mohl být důvodem i fakt, že prase
není tématem, které vybízí k důstojnému připomenutí ani patetické oslavě, ale spíše k nadsázce či
karikatuře. Ta je vlastní spíše moderní době a snad tedy až dnes lze rozvést tuto poněkud humornou
vzpomínku na první „lázeňské hosty“ zcela uspokojivě.
Podle Hájka se teplické prameny vynořily z mlžného oparu dějin v roce 762. Letos tomu tedy má být
právě jedno a čtvrt tisíciletí, co se událo toto zvláštní lázeňské zastaveníčko. Výročí, jehož základem
je podíl milénia, se přirozeně sluší oslavit. Umělecká reflexe je pak oslavou, která nevyprchá během
jediného večera či víkendu, ale může se stát trvalým obohacením živé tradice. Tato úvaha pak byla
základním motivem k vytvoření nového operního díla. To je koncipováno jako trojaktová opera
komorního ražení pro smíšený sbor, dva sólisty, malý činoherní ansámbl a komorní orchestr o zhruba
hodinové durátě. Vychází z tradice italské opery buffy, která v jednoduchých a přehledných formách
zpracovávala odlehčená nebo komická témata.
To teplické navazuje na starou pověst a volně ji rozvíjí do dalších poloh. Samotné konstatování, že
prameny byly objeveny prasaty, působí jako nadsázka a provokuje k pokračování v témže duchu.
I prasata mohla mít s prameny své plány a ty se třeba neslučovaly s tím, že by o léčivých účincích
vody věděli i lidé. Možná prasata existenci pramenů léta úspěšně tajila a jen nedopatřením se vše
provalilo a prasečí idyla rázem vzala za své. Intriky, které měly zachránit již předem ztracenou věc,
ale v důsledku vyvolaly dění, jehož konec je až dadaisticky překvapivý. Ale nakonec nic není náhoda.
Ostatně vše bude moct posoudit divák sám při provedení opery v nádherném prostředí rokokového
sálu teplického zámku v předvečer zahájení jubilejní lázeňské sezóny. Tedy jubilejní tehdy, pokud
uznáme Kolostůjova prasata za první návštěvníky teplických lázní.
Vepřové spiknutí po teplicku aneb Co si Hájek zapomněl vymyslet. Libreto: Martin Budek, hudba: Jan
Zástěra, režie: David Kříž, provedení: Collegium hortensis, produkce: Trautzlova umělecká společnost,
organizační spolupráce: Regionální muzeum Teplice. Premiéra: 25. května 2012 v 19 hodin na
teplickém zámku, předprodej vstupenek od 1. května tamtéž – v pokladně Regionálního muzea
Teplice.
Hlavní partner webu je Vapemania.cz - e-shop, co má páru. Copyright 2011-2023 © Eventweb.cz
Komentáře