Midi Lidi nikdy nebyli kapela, která by hrála na vážnost. Jejich synth-pop je chytrý, lehce absurdní a přesně ten typ hudby, u kterého člověk neví, jestli se má smát, nebo tancovat. Ideálně oboje.

Projekt kolem Petra Marka se na české scéně pohybuje už od poloviny nultých let a za tu dobu si vytvořil úplně vlastní svět. Svět plný synťáků, podivně přesných postřehů o běžném životě a textů, které zní jako rozhovor po třetím pivu ve dvě ráno.

Midi Lidi umí být hraví i melancholičtí, často v rámci jedné skladby. Jednou řeší benzín, podruhé mezilidskou trapnost nebo zvláštní rutiny dospělého života. A právě v tom jsou silní - nepůsobí jako kapela, která se snaží být cool za každou cenu.

Do jejich katalogu patří skladby jako „Láska s vůní benzínu“, „Na co nesmíš zapomenout“, „Rád vařím“ nebo „Prosím“.

Na koncertě se z toho všeho stává zvláštní elektronická párty, kde vedle sebe funguje ironie, taneční beaty i momenty totálního chaosu. Publikum většinou dlouho nevydrží stát v klidu.